12.09.09 Semlelo se to na albertově

"To se to tak někdy semele." něco takovýho řekl myslím poručík Colombo. mě to vždycky napadá, když se smráká či svítá a já nevěřím svejm hemisférám, co všechno sem ten den nečekal. To sem tak jednou tuto sobotu opouštěl babičku se slovy: musím už jet, mám v práze ještě nějakou schůzku. Ani jeden jsme nevěděli, co se mi za ten den všechno stane.

Kolem 3 jsem dorazil na palačák, kde končil projev nějakýho anarchisty nebo squatera, nerozuměl sem mu, a potkal se s kamarády. a za chvilku jsme nabyli směr nový squat. Rozdávali se tam černý brejle, jelikož sem přišel pozdě, cejtil sem se dosti nepařičně bez těch černejch skel. To aby nás nebylo poznat na fotkách, prej. To jsme ještě nevěděli... Když jsme dorazili ke squatu na albertově, už tam pár policajtů stálo, a všechno ještě tak dvě hodiny nehybný, možná tři, pouštělo se techno z magiče, prodávali se bezmasý bagety, pily se bráníky, a odhalovali se infiltrovaný špióni. Policie se tam mez tím šikovala a šikovala a když jich bylo dost( mezitím ještě pár odvážlivců vyšplhalo do baráku po improvizovaném žebříku, jelikož roboti blokovali vchod) začli nás vytlačovat na vozovku, kde předtím jezdili tramvaje. Dav se mezitím snad o trochu rozrostl, a vytvořil řetěz, kterého jsem byl článek hned v první řadě dokud jsem nepocítil nutkání močit. Problém byl, že ven mě pustili, ale zpátky ne. Fikaně jsem s chlapíkem v saku obešel gymnázium a potkal kamarády. Do řetězu jse se nevrátil, prý když jsem chcal, udělali nájezd na policajtyroboty a pár lidí se dostalo do baráku.

A hned tam bylo více aut, a hned to houstlo, už se zajímala televize, a já posilněn pivem a okolím.. koukal po okolí.

Najednou se tam během pár minut odehrála velmi podivná situace. Možná vůbec není pravda co řeknu ale co sem poskládal z různých výpovědí stalo se toto:

Policejní kameraman přišel za pleškou s megafonem z antikonfliktního týmu, chvilku si něco šuškali, pak přišli k zakuklenému chlapíkovi, a kameraman do něj začal bezdůvodně kopat. Další minuta je mi nejasná, ale najednou sem viděl velikánský chumel u zdi, z kterýho najednou vylítlo pár obléhačů vyrvyvší zakuklence. Situace se dala do pohybu. Avšak pohyb se zastavil v příští minutě na druhé straně vozovky, kde už jen pojekovali nepřízpusobiví na přízpůsobivé, ať chlapíka, který už byl namáčklý na zdi, pustěj. Chlapíka odtáhli do antónu, a již měli prvního zadrženého. Pak jsme udělali s pár nepřispůsobivými tzv. řetěz a snažili se nenechat projet dodávku. Odpor byl marný, tonfa se mi otřela o kolena a něžně zaryla do břicha a dodávka mohla jet.

Policajti roboti nám zalokovali cestu jestě více, před přechodem, a jelikož, jak sami upozornili, se na něm nesmělo stát, tak jsme po něm chodili tam a zpátky, mezitím jsem si koupil občerstvení.

Pokud se dobře pamatuji, šlo to už ráz naráz, ani jsem nestihnul dojíst jablko a na několikáté sté neuposlechnutí výzvy nás začli vytlačovat roboti na chodník. Na chodník řikám, di na ten chodník kurva. Všichni se nacpali na chodník. Když byli všichni na chodníku, najednou jsme museli prý zase začít ustupovat, tudíž měli roboti silnici celou pro sebe a mohli se krásně zformovat. (Nesmím zapomenout že chodník byl lemován domy z jedné strany a neprostupným zábradlím ze strany druhé.) Když nás začli vytlačovat tou úzkou uličkou, odpor neměl žádný smysl, kdo odporoval dostal do nějaké citlivé části těla a buď mu někdo rychle pomohl dopředu, nebo skončil pod nohami těch čůráčích robotů, kteří se oháněli obušky hlava nehlava, ruka neruka.

A pak! padla první výbuška, a tou začlo peklo. takové jen menší, ale začlo. jedna z výbušek byla vržena(!) přímo do té úzké uličky, asi metr přede mne, neschytal jsem to, někdo kolem ale myslím, že ano. Tou všeobecnou panikou a hustým dýmem se stala robotí nadrženost neúnosná. kalhoty jim rupali v rozkroku a povelem Do niich!! do nás šli. Krásně si to vykračovali po té ulici a z chodníků tlačili lidi dál. jelikož chodník byl velmi úzký a lemován tím zasraným zábradlím, šli vedle něj, a šili do nás jak ze zadu tak z boku, Tak sem na toho jednoho nadrženého zařval: Píčo vole, a na druhého, jenž máchal tomfou ze silnice skoro na druhou stranu chodníku, Máš nějaký svědomí vůbec? zajímavé, že když to uslyŠel, přestal, nevím jesli to bylo mnou a zastyděl se, nebo ho to jen přestalo bavit. Třetího sem se snažil sejmout jabkem, přišlo vniveč. Během pár minut jsme se dostali na křižovatku. Celou cestu jsem musel tlačit Bětu dopředu protože šla nějak moc pomalu, na to že se za ní rozdávali rány do kebulí. Nějaká holka tam plakala, že to dostala do nohy, výbuškou, postarali se o ní kamarádi, dali jsme jí cígo. šli jsme na palačák. Na Palačáku se všichni rozhodli že tam rychle naběhnem. Po cestě jsme zjistili že to je nemožný. Rozhodli jsme se, že se skusíme dostat do squatu zeshora z ulice apolinářská. šli to obhlídnout, bylo to zatarasený. Tak šla většina vyjádřit solidaritu k policejní stanici zatčeným( kterou nenašla) , a zbytek asi patnácti lidí, včetně nás, tam zůstal, tak jsme si sedli do kopce a koukali na policajty a volali na skvotery a oni volali na nás. Za chvilku přišel zbytek asi padesáti lidí, prý jich bylo ještě více. a Za chvilku přišel zbytek asi třiceti těžkooděnců a bez jakýhokoliv slova nás složili zMRDe na zem. pokračo.....