12.-13.09. v Bartolomějské

Byla to asi pěkná kravina zůstávat u toho apolináře, měli jsme trochu obavy jestli nás neobklíčej. Obklíčili. Vcera jsem se doslechl, že nás sebrali, za to, že jsme jim ničili chodník. Možná by se tam našel někdo s kostkou v ruce, ale tu si leda tak vzal z hromady kostek, která čekala až ji někdo zasadí do právě opravovanýho chodníku. Ale nebyla tam ani jedna kostka v pohybu.

Předtím, když jsme se rozhodovali u Apolináře, co budem dělat, stál vedle mne podivný chlapík s černými krátkými vlasy( možná měl plnovous, ale nějak si nevybavuji), mírné nadváhy v černém svetru a černou taškou přes rameno. Byl mi podezřelej, a taky pěknej sráč. Protože když jsme všichni leželi na zemi, zvedl jsem hlavu a viděl jsem přicházet nějakýho důstojníka a tohodle sráče. Byl to špión, tajnej, někdo, kdo přišel domů a řekl: Tak jsem se dneska máti, zase zachoval tak nechutně krásně nelidsky.

21:30
Jak jsem již napsal, všechny nás strhli na zem bez jakéhokoliv slova a důvodu. Kamarádce nakopali písek do obličeje, a mně vzal jeden robot batoh a začal se v něm hrabat a vyházel mi doklady na zem, když jsem ho poslal, tam kam patřil, řekl mi: ještě jednou řekneš do prdele a uvidíš to čóro! che, debil. prej čóro.

Poté jsme museli všchni ležet na studený vozovce. Bylo mezi náma asi patnáct slečen, který si asi po pěti deseti minutách vyžádali stoupnutí kvůli vaječníkům. Policie jim to dovolila. Postupně nás začli všechny šacovat a odvádět do antonů. Holky, slečny, či ženy vzali přednostně. Já tam čekal, odhadem hodinu a půl. asi po půl hodině jsme si stoupli a přirazili nás čelem a ruce na zeď!Hned! dělej!
.Celou dobu jsme měl hlad, nemohli jsme si zakouřit, nesměli použít mobil, mohli jsme chodit močit, a pít (svoji) vodu. A byla zima až praští.
Bylo mezi námi pár cizinců( rozuměj lidí z jiných zemí, nemyslím to hanlivě), taky jeden Francouz, kterej uměl jen francouzsky a měl sebou dva psy, psy mu odvezli. Naštestí tam byli dva hoši kteří uměli francouzsky a tlumočili absolutně tupý policajty. Ze všech policajtů uměli anglicky snad jen dva, jeden.
Odvezli mne v posledním autě, předtím mne náležitě osahali, prohrábli a decánko mne ponižovali, decánko jsem jim to vracel, i se svým nedokončeným středoškolským vzděláním jsem měl intelektuálně navrch.

V autě nám oznámil jeden hodně nepříjemně vypadající policajt: Já sice vypadám jako příjemnej člověk, ale dost lehce se naseru!

V autě jsme mohli jet tak kolem hodiny, vzali nás moc a neměli nás kam strčit, tak sme se projížděli po praze.

01:00
V Bartolomějský jsme čekali na chodbě nějakýho spodního patra, čekali jsme čelem ke zdi. Policajti byli hodně nepříjemný. Po hodině pomalýho posouvání jsem viděl konec řady. Po té hodině už byla taky o dost volnější morálka. Lidi si dělali čím dál větší srandu z přitroublejch strážníků. Vždycky když už strážníkovi krocanovi měla skoro prasknout hlava, zařval ať se otočíme a trochu si pozvedl ego.
Vodili nás postupně do cel. já čekal na chodbě asi až do šesti, vzali mne jako skoro posledního, na chodbě jsem si trochu schrupnul. Na té chodbě nám dovolili se napít, avšak jsme nemohli použít mobil, ani kouřit jsme nemohli, a jídlo jsme také nedostali. Nepíšu to, že mi to přišlo protiprávní( což nevím jestli je nebo ne) ale proto, že to byly jediný věci, co mi tam chyběly, jinak byla docela zábava je nasírat. Dokonce jsem si mohl na chodbě i číst( svoji knihu) ale nelezlo mi to do hlavy, jak byla unavená.
K cizincům se policajti chovali hrubě: místo aby se s nimi nějak snažili dorozumět, oblékli si kožené rukavice a přirazili je ke zdi. Většinu, nebo snad všechny vzali do cel až jako úplně poslední.

06:00
Když mě konečně odvedli z chodby, odbavili mne, tkaničky a cenosti, a vtipkování na můj účet ( ponižování). Usmál jsem se do kamery a představil se. Dali nám papír s našima právama.

V cele jsem seděl s Dušanem, což mě opravdu potěšilo, ale za chvíli nás přemístili do jiný cely, protože lidi, co nemluvili česky nastrkali do jedný cely, a nechali je tam až úplně nakonec.

V celách byla docela sranda, bylo nás tam 70, všchni si utahovali z policajtů a policajti se kolem nás, bezmocnejch, procházeli a usmívali se. Občas se zvedla vlna dožadování se svejch práv z těch papírů. Jako třeba právo na zavolání, když nakonec dostal, vlastně se mu nechtělo. Nebo právo na hygienické potřeby( nedostali jsme je). Právo na deku od desíti do šesti. Nedostali ji, já už ji chtít ani nemohl, schrupnul jsem si na podlaze. Právo na jídlo, každý dostal po dvou krajících chleba, když vstupoval do cely, musel podepsat že ho dostal, a musel se podepsat i když ho nechtěl. vodu nám lili skrz mříže do kelímku, když jsme chtěli na záchod vyhověli nám. Všichni bez cigaret. Byla tam docela zábava, tetovaly se vězeňský tetování, někteří ostřílení vězni posilovali pomocí mříží, hodili jsme si pár vlaštovek, a posílali policjaty do hajzlu.
Postupně, ale opravu velmi pomalu, všechny odváželi na policejní stanice na výslechy po praze. A tam si je buď ještě chvíli nechali, nebo je odvezli zpátky do Bartolomějský. Využil jsem pŕava na zavolání a zavolal své nevědoucí matce že mne zajmuli nějací kokoti, asi protože jsem neměl na triku žlutý špendlík. Volat jsem musel před asi patnácti policajty, kteří mne celou dobu poslouchali, tak sem je při hovoru náležitě pohanil.

14:00
Konečně jsem se dostal na řadu, už jsem tam zbyl jen já a v druhé cele dva rumuni, francouz, a dvě slečny, jejichž národnost si nedovolím odhadnout. Francouz neměl psy a nikdo mu nemohl nic vysvětlit, rumuni taky anglicky moc neuměli. Slečny anglicky uměli.Všichni čekali prej až se zbudí tlumočníci(to tvrdili policajti), ale byla to divný brát je pořád až nakonec.
Nasadili mi želízka(vzrůšo) a odvezli mne na policii na vinohradech. Po cestě mi radili ať nevypovídám, což jsem nechtěl, že to budu mít kratší.

Myslím že nám všem řikali ať nic neřikáme kvůli tomu abychom si na ně nestěžovali a neměli(oni) z toho problémy.nevim

Chtěl jsem nevypovídat abych to měl kratší, už mě to všechno sralo, teda ještě na služebně jsem nevěděl jestli si mám stěžovat ale s tim Píčusem co mě vyslýchal, jsem se opravdu nechtěl bavit.
Nejdřív jsem čekal u stolu asi čtvrt hodiny a přede mnou seděl policajt a asi si prohlížel facebook nebo co. Pak přišel takovej vepř a začal něco pomalu ťukat do počítače, po několikaminutovým hovoru s druhým policjatem o fotbal a kabátech se se mnou začal bavit. Nic sem mu neřikal. Ptal se jentak co dělaj mý rodiče, když sem mu to řekl, skoro celou dobu výslechu je ponižoval skrz jejich povolání, a sám ani nevěděl co to vlastně dělaj. Tupec, co určitě nedokázal ani přečíšt mumínky. Nazval mě smradlavým dredařem. Celou dobu výslech prokládal sledováním včerejšího fotbalu a koncertu. Třetí policajt měl aspoň trochu slušnosti, a zastal se mých rodičů.

Během pár dnů mi má příjít dopis, ať přijdu na úřad a budu jim vyprávět co jsem dělal na tý demonstraci.

Zatkli sedumdesát lidí bez jediný výzvy. druhej den to svedli na právě opravovanej chodník, kterej jsme jim prej rozebrali.