Dé ku bitus

Vzbudil jsem se odpoledne, bolela mě hlava, v puse jsem měl jak v umyvadle včerejšího baru. Ležel jsem v úplně cizím bytě, chvíli trvalo, než jsem našel záchod. Po chvíli jsem zjistil, že jsem tam sám a že se nemůžu dostat nijak ven. Mohl jsem být tak v pátém patře. Z okna jsem viděl na nějakou cizí prázdnou ulici. Zpoza rohu vylezl policajt a chvíli obcházel auta, u jednoho se zastavil a řekl něco do vysílačky. Když si mě všimnul, zavolal jsem, opětoval nechápavým co? Volal jsem zpátky, křičel jsem na něj, ale vůbec mě neslyšel, volal, že neslyší, že musím hlasitěji, já mu rozuměl doslova. Řekl mi, že je rád, že mě potkal, že jsem dnes první člověk, kterého vidí, smekl čapku a uklonil se. Dál pozoroval auta.

Šel jsem do kuchyně, vzal si skývu chleba s máslem a chilli omáčkou. Pojedl jsem a šel zpátky k oknu. Na polici stálo terárium s chameleonem, když jsem si ho prohlížel, začal se barevně měnit. Koulel očima a měnil se, zelená, hnědá, okrová, červenohnědá, tyrkysová, modrá, fialová, začaly na něm prskat cákance barev a měnil se čím dál rychleji, plesk, plesk, větev pod ním se začala barvit, barvy z něj začaly doslova cákat kolem. Najednou už tu nebylo terárium. Byl tady chameleon, fontánka s vodou, rostliny a já a všichni jsme byli pokryti celým barevným spektrem. Najednou jsem někde jinde. Běžím po boku chameleona a nejsem to já, jsem starý muž, stařec, kterému nedělá problém běžet rychle, že je vše kolem mne rozmazané. Nemohu mluvit, když vypláznu jazyk, vlaje mi z pusy za hlavu. Zato chameleon může mluvit: „Tomu říkám setkaní viď!“

V hlavě mi začaly znít verše:

Maličká babička

Chodila do kolečka

bum! na zem spadla

bum! na ňadra

Zní pořád dokola v hlavě. Běžíme dlouhým tunelem metra. Na zastávce vybíháme ven. Běžíme prázdnými ulicemi města a já se začínám potit. Potím krev. Chameleon zmizel a potící se já běžím dál. Krev mi slepuje ochlupení v podpaždí, na ohanbí a zbytky vlasů, za mnou se táhne krvavá stopa.

Vysychám.

Objevil se můj syn a cpe mi krev zpátky do těla, hrozně to pálí, podkopávám mu nohy. Běžím po vodě rychle jako bazilišek, lesem hbitě jako jelen, zastavuji se u břehu moře a tam se mi vrací jeden sen z dětství. Vidím jak matka i otec odplouvají na velrybě a já cítím jenom bezmoc. Velryba zastříkala a rodiče se usmívají a plují za obzor.

Zkouším pít svojí krev, ale nepomáhá to.

Když jsem se probudil, ležel jsem v posteli na zádech jako nebožtík. Byla tma a slyšel jsem, jak se nějaký dav snaží dobýt vrata od domu, řve a buší, buší a skrz okna do pokoje proniká světlo z pochodní. Nade mnou stál člověk, viděl jsem jen temnou siluetu. Měl jsem z ní dost špatný pocit. Chtěl jsem se pohnout, ale nešlo to. Zkusil jsem nohy, ruce, nadzvednout se v pase, hlavu, nic. Chtěl jsem řvát, ale nic nefungovalo. Mohl jsem jenom sledovat a poslouchat. Silueta se nehýbala a naháněla mi strach. Byl jsem bezmocný.

Znova jsem slyšel něco ve své hlavě:

Co je pravda a co sen

Kde je noc a kdy je den

Rozdíly se setřely

Kdo jsem já, a kdo jsi ty

Oči jsme ti vytřeli

My jsme vy a já jsem ty

Co je noc a kdy je sen

Kde je pravda a co den

Rozdíly se míchají

Já, ty a my a ty jsi já

Ty jsi ve mně a já v ní

Tomu říkám SETKÁNÍ

První co jsem mohl, bylo řvaní, řval jsem, a čím víc jsem řval, tím víc jsem se mohl hýbat.

Co se to stalo? Měl jsem halucinace? Nebo to byla pravda? Nebo mě snad navštívil sám Sandman, pán snů? A kde to jsem? A kdo jsem?

12.-13.09. v Bartolomějské

Byla to asi pěkná kravina zůstávat u toho apolináře, měli jsme trochu obavy jestli nás neobklíčej. Obklíčili. Vcera jsem se doslechl, že nás sebrali, za to, že jsme jim ničili chodník. Možná by se tam našel někdo s kostkou v ruce, ale tu si leda tak vzal z hromady kostek, která čekala až ji někdo zasadí do právě opravovanýho chodníku. Ale nebyla tam ani jedna kostka v pohybu.

Předtím, když jsme se rozhodovali u Apolináře, co budem dělat, stál vedle mne podivný chlapík s černými krátkými vlasy( možná měl plnovous, ale nějak si nevybavuji), mírné nadváhy v černém svetru a černou taškou přes rameno. Byl mi podezřelej, a taky pěknej sráč. Protože když jsme všichni leželi na zemi, zvedl jsem hlavu a viděl jsem přicházet nějakýho důstojníka a tohodle sráče. Byl to špión, tajnej, někdo, kdo přišel domů a řekl: Tak jsem se dneska máti, zase zachoval tak nechutně krásně nelidsky.

21:30
Jak jsem již napsal, všechny nás strhli na zem bez jakéhokoliv slova a důvodu. Kamarádce nakopali písek do obličeje, a mně vzal jeden robot batoh a začal se v něm hrabat a vyházel mi doklady na zem, když jsem ho poslal, tam kam patřil, řekl mi: ještě jednou řekneš do prdele a uvidíš to čóro! che, debil. prej čóro.

Poté jsme museli všchni ležet na studený vozovce. Bylo mezi náma asi patnáct slečen, který si asi po pěti deseti minutách vyžádali stoupnutí kvůli vaječníkům. Policie jim to dovolila. Postupně nás začli všechny šacovat a odvádět do antonů. Holky, slečny, či ženy vzali přednostně. Já tam čekal, odhadem hodinu a půl. asi po půl hodině jsme si stoupli a přirazili nás čelem a ruce na zeď!Hned! dělej!
.Celou dobu jsme měl hlad, nemohli jsme si zakouřit, nesměli použít mobil, mohli jsme chodit močit, a pít (svoji) vodu. A byla zima až praští.
Bylo mezi námi pár cizinců( rozuměj lidí z jiných zemí, nemyslím to hanlivě), taky jeden Francouz, kterej uměl jen francouzsky a měl sebou dva psy, psy mu odvezli. Naštestí tam byli dva hoši kteří uměli francouzsky a tlumočili absolutně tupý policajty. Ze všech policajtů uměli anglicky snad jen dva, jeden.
Odvezli mne v posledním autě, předtím mne náležitě osahali, prohrábli a decánko mne ponižovali, decánko jsem jim to vracel, i se svým nedokončeným středoškolským vzděláním jsem měl intelektuálně navrch.

V autě nám oznámil jeden hodně nepříjemně vypadající policajt: Já sice vypadám jako příjemnej člověk, ale dost lehce se naseru!

V autě jsme mohli jet tak kolem hodiny, vzali nás moc a neměli nás kam strčit, tak sme se projížděli po praze.

01:00
V Bartolomějský jsme čekali na chodbě nějakýho spodního patra, čekali jsme čelem ke zdi. Policajti byli hodně nepříjemný. Po hodině pomalýho posouvání jsem viděl konec řady. Po té hodině už byla taky o dost volnější morálka. Lidi si dělali čím dál větší srandu z přitroublejch strážníků. Vždycky když už strážníkovi krocanovi měla skoro prasknout hlava, zařval ať se otočíme a trochu si pozvedl ego.
Vodili nás postupně do cel. já čekal na chodbě asi až do šesti, vzali mne jako skoro posledního, na chodbě jsem si trochu schrupnul. Na té chodbě nám dovolili se napít, avšak jsme nemohli použít mobil, ani kouřit jsme nemohli, a jídlo jsme také nedostali. Nepíšu to, že mi to přišlo protiprávní( což nevím jestli je nebo ne) ale proto, že to byly jediný věci, co mi tam chyběly, jinak byla docela zábava je nasírat. Dokonce jsem si mohl na chodbě i číst( svoji knihu) ale nelezlo mi to do hlavy, jak byla unavená.
K cizincům se policajti chovali hrubě: místo aby se s nimi nějak snažili dorozumět, oblékli si kožené rukavice a přirazili je ke zdi. Většinu, nebo snad všechny vzali do cel až jako úplně poslední.

06:00
Když mě konečně odvedli z chodby, odbavili mne, tkaničky a cenosti, a vtipkování na můj účet ( ponižování). Usmál jsem se do kamery a představil se. Dali nám papír s našima právama.

V cele jsem seděl s Dušanem, což mě opravdu potěšilo, ale za chvíli nás přemístili do jiný cely, protože lidi, co nemluvili česky nastrkali do jedný cely, a nechali je tam až úplně nakonec.

V celách byla docela sranda, bylo nás tam 70, všchni si utahovali z policajtů a policajti se kolem nás, bezmocnejch, procházeli a usmívali se. Občas se zvedla vlna dožadování se svejch práv z těch papírů. Jako třeba právo na zavolání, když nakonec dostal, vlastně se mu nechtělo. Nebo právo na hygienické potřeby( nedostali jsme je). Právo na deku od desíti do šesti. Nedostali ji, já už ji chtít ani nemohl, schrupnul jsem si na podlaze. Právo na jídlo, každý dostal po dvou krajících chleba, když vstupoval do cely, musel podepsat že ho dostal, a musel se podepsat i když ho nechtěl. vodu nám lili skrz mříže do kelímku, když jsme chtěli na záchod vyhověli nám. Všichni bez cigaret. Byla tam docela zábava, tetovaly se vězeňský tetování, někteří ostřílení vězni posilovali pomocí mříží, hodili jsme si pár vlaštovek, a posílali policjaty do hajzlu.
Postupně, ale opravu velmi pomalu, všechny odváželi na policejní stanice na výslechy po praze. A tam si je buď ještě chvíli nechali, nebo je odvezli zpátky do Bartolomějský. Využil jsem pŕava na zavolání a zavolal své nevědoucí matce že mne zajmuli nějací kokoti, asi protože jsem neměl na triku žlutý špendlík. Volat jsem musel před asi patnácti policajty, kteří mne celou dobu poslouchali, tak sem je při hovoru náležitě pohanil.

14:00
Konečně jsem se dostal na řadu, už jsem tam zbyl jen já a v druhé cele dva rumuni, francouz, a dvě slečny, jejichž národnost si nedovolím odhadnout. Francouz neměl psy a nikdo mu nemohl nic vysvětlit, rumuni taky anglicky moc neuměli. Slečny anglicky uměli.Všichni čekali prej až se zbudí tlumočníci(to tvrdili policajti), ale byla to divný brát je pořád až nakonec.
Nasadili mi želízka(vzrůšo) a odvezli mne na policii na vinohradech. Po cestě mi radili ať nevypovídám, což jsem nechtěl, že to budu mít kratší.

Myslím že nám všem řikali ať nic neřikáme kvůli tomu abychom si na ně nestěžovali a neměli(oni) z toho problémy.nevim

Chtěl jsem nevypovídat abych to měl kratší, už mě to všechno sralo, teda ještě na služebně jsem nevěděl jestli si mám stěžovat ale s tim Píčusem co mě vyslýchal, jsem se opravdu nechtěl bavit.
Nejdřív jsem čekal u stolu asi čtvrt hodiny a přede mnou seděl policajt a asi si prohlížel facebook nebo co. Pak přišel takovej vepř a začal něco pomalu ťukat do počítače, po několikaminutovým hovoru s druhým policjatem o fotbal a kabátech se se mnou začal bavit. Nic sem mu neřikal. Ptal se jentak co dělaj mý rodiče, když sem mu to řekl, skoro celou dobu výslechu je ponižoval skrz jejich povolání, a sám ani nevěděl co to vlastně dělaj. Tupec, co určitě nedokázal ani přečíšt mumínky. Nazval mě smradlavým dredařem. Celou dobu výslech prokládal sledováním včerejšího fotbalu a koncertu. Třetí policajt měl aspoň trochu slušnosti, a zastal se mých rodičů.

Během pár dnů mi má příjít dopis, ať přijdu na úřad a budu jim vyprávět co jsem dělal na tý demonstraci.

Zatkli sedumdesát lidí bez jediný výzvy. druhej den to svedli na právě opravovanej chodník, kterej jsme jim prej rozebrali.

12.09.09 Semlelo se to na albertově

"To se to tak někdy semele." něco takovýho řekl myslím poručík Colombo. mě to vždycky napadá, když se smráká či svítá a já nevěřím svejm hemisférám, co všechno sem ten den nečekal. To sem tak jednou tuto sobotu opouštěl babičku se slovy: musím už jet, mám v práze ještě nějakou schůzku. Ani jeden jsme nevěděli, co se mi za ten den všechno stane.

Kolem 3 jsem dorazil na palačák, kde končil projev nějakýho anarchisty nebo squatera, nerozuměl sem mu, a potkal se s kamarády. a za chvilku jsme nabyli směr nový squat. Rozdávali se tam černý brejle, jelikož sem přišel pozdě, cejtil sem se dosti nepařičně bez těch černejch skel. To aby nás nebylo poznat na fotkách, prej. To jsme ještě nevěděli... Když jsme dorazili ke squatu na albertově, už tam pár policajtů stálo, a všechno ještě tak dvě hodiny nehybný, možná tři, pouštělo se techno z magiče, prodávali se bezmasý bagety, pily se bráníky, a odhalovali se infiltrovaný špióni. Policie se tam mez tím šikovala a šikovala a když jich bylo dost( mezitím ještě pár odvážlivců vyšplhalo do baráku po improvizovaném žebříku, jelikož roboti blokovali vchod) začli nás vytlačovat na vozovku, kde předtím jezdili tramvaje. Dav se mezitím snad o trochu rozrostl, a vytvořil řetěz, kterého jsem byl článek hned v první řadě dokud jsem nepocítil nutkání močit. Problém byl, že ven mě pustili, ale zpátky ne. Fikaně jsem s chlapíkem v saku obešel gymnázium a potkal kamarády. Do řetězu jse se nevrátil, prý když jsem chcal, udělali nájezd na policajtyroboty a pár lidí se dostalo do baráku.

A hned tam bylo více aut, a hned to houstlo, už se zajímala televize, a já posilněn pivem a okolím.. koukal po okolí.

Najednou se tam během pár minut odehrála velmi podivná situace. Možná vůbec není pravda co řeknu ale co sem poskládal z různých výpovědí stalo se toto:

Policejní kameraman přišel za pleškou s megafonem z antikonfliktního týmu, chvilku si něco šuškali, pak přišli k zakuklenému chlapíkovi, a kameraman do něj začal bezdůvodně kopat. Další minuta je mi nejasná, ale najednou sem viděl velikánský chumel u zdi, z kterýho najednou vylítlo pár obléhačů vyrvyvší zakuklence. Situace se dala do pohybu. Avšak pohyb se zastavil v příští minutě na druhé straně vozovky, kde už jen pojekovali nepřízpusobiví na přízpůsobivé, ať chlapíka, který už byl namáčklý na zdi, pustěj. Chlapíka odtáhli do antónu, a již měli prvního zadrženého. Pak jsme udělali s pár nepřispůsobivými tzv. řetěz a snažili se nenechat projet dodávku. Odpor byl marný, tonfa se mi otřela o kolena a něžně zaryla do břicha a dodávka mohla jet.

Policajti roboti nám zalokovali cestu jestě více, před přechodem, a jelikož, jak sami upozornili, se na něm nesmělo stát, tak jsme po něm chodili tam a zpátky, mezitím jsem si koupil občerstvení.

Pokud se dobře pamatuji, šlo to už ráz naráz, ani jsem nestihnul dojíst jablko a na několikáté sté neuposlechnutí výzvy nás začli vytlačovat roboti na chodník. Na chodník řikám, di na ten chodník kurva. Všichni se nacpali na chodník. Když byli všichni na chodníku, najednou jsme museli prý zase začít ustupovat, tudíž měli roboti silnici celou pro sebe a mohli se krásně zformovat. (Nesmím zapomenout že chodník byl lemován domy z jedné strany a neprostupným zábradlím ze strany druhé.) Když nás začli vytlačovat tou úzkou uličkou, odpor neměl žádný smysl, kdo odporoval dostal do nějaké citlivé části těla a buď mu někdo rychle pomohl dopředu, nebo skončil pod nohami těch čůráčích robotů, kteří se oháněli obušky hlava nehlava, ruka neruka.

A pak! padla první výbuška, a tou začlo peklo. takové jen menší, ale začlo. jedna z výbušek byla vržena(!) přímo do té úzké uličky, asi metr přede mne, neschytal jsem to, někdo kolem ale myslím, že ano. Tou všeobecnou panikou a hustým dýmem se stala robotí nadrženost neúnosná. kalhoty jim rupali v rozkroku a povelem Do niich!! do nás šli. Krásně si to vykračovali po té ulici a z chodníků tlačili lidi dál. jelikož chodník byl velmi úzký a lemován tím zasraným zábradlím, šli vedle něj, a šili do nás jak ze zadu tak z boku, Tak sem na toho jednoho nadrženého zařval: Píčo vole, a na druhého, jenž máchal tomfou ze silnice skoro na druhou stranu chodníku, Máš nějaký svědomí vůbec? zajímavé, že když to uslyŠel, přestal, nevím jesli to bylo mnou a zastyděl se, nebo ho to jen přestalo bavit. Třetího sem se snažil sejmout jabkem, přišlo vniveč. Během pár minut jsme se dostali na křižovatku. Celou cestu jsem musel tlačit Bětu dopředu protože šla nějak moc pomalu, na to že se za ní rozdávali rány do kebulí. Nějaká holka tam plakala, že to dostala do nohy, výbuškou, postarali se o ní kamarádi, dali jsme jí cígo. šli jsme na palačák. Na Palačáku se všichni rozhodli že tam rychle naběhnem. Po cestě jsme zjistili že to je nemožný. Rozhodli jsme se, že se skusíme dostat do squatu zeshora z ulice apolinářská. šli to obhlídnout, bylo to zatarasený. Tak šla většina vyjádřit solidaritu k policejní stanici zatčeným( kterou nenašla) , a zbytek asi patnácti lidí, včetně nás, tam zůstal, tak jsme si sedli do kopce a koukali na policajty a volali na skvotery a oni volali na nás. Za chvilku přišel zbytek asi padesáti lidí, prý jich bylo ještě více. a Za chvilku přišel zbytek asi třiceti těžkooděnců a bez jakýhokoliv slova nás složili zMRDe na zem. pokračo.....

lenost, neochota, a plné břicho v nahém těle.

dobré odpoledne.

spíš podvečer. Alexander Hemala by v mém mládí říkal zrovna v tuto chvíli Dobrý večer děti.

Dnes toho mám spoustu na práci. ale jsem línej až za uši a radši bych si dal píbo, dobrý je že pívo si mohu dát pokud tady uklidím, jinak to nejde. Ve čtvrtek jsem dostal od rodičů 1600 s vidinou že si krásně prožiju týden až do príštího vikendu v jimramově. Avšak jsem nepočítal s tím, že předešlé dny mi způsobí všelijaké škrty. na zdraví, ve financích, ve svědomí. dnes jsem usnul v sedum ráno, protože stejně jako předevčírem mne mé touhy zavedly až k náckovi, kde jsem se zdokonaloval v pití piva, hraní šipek, a vůbec se ze mě stává takovej ten hospodskej typ.

Vyznávám!

pivo, jukebox, šipky, forbes, fotbálek, kulečník, marihuanu a cokoliv co se dá pít aniž by jste se pozvraceli v následujicích pěti minutách. Měl bych mít snad lepší předpoklady k tomu, aby se ze mne stal ten proplešatělý muž prdící do židle u baru? možná tak mít peníze. a Když je mám. utratim je v hospodě. No není to krásné přátelé?

Mohl bych popsat naše krásné stopování do bratislavy s třemi přáteli. Nebo jak sem se zase nic nenaučil na klavír protože sem línej. a holá huba, líný neštěstí.

Ale pořád mi v hlavě leží ten vyhranej litr, kterej vzápětí ten automat zase sněd jak mimozemšťan z neuvěřitelných příběhů Stevena Spielberga.

Včera jsem přistihnul mého nežidovského kamaráda jak se líbá se slečnou.
Nikdy jsem ho takto neviděl. milý pájo! vždyť měla pohled jak kdyby se koukala na shnilej citrón v lednici! No co z toho. Já bych nejspíše mohl leda závidět.
To jsem totiž měl jednou ženu, byli jsme spolu dlouho, vlastně jsem nepotkal nikoho, kdo by měl tak identickej zvrhlej humor v jistých oblastech. Ale najednou jsme si, jak se tak říká, každej vyhrabávali svý psí hovno na svým písečku. nebo spíš zahrabávali? Jak kdy. Již to vyčpělo jak mešní víno položený u večerního středečního seriálu u farářů doma. Zmizelo to. Zakouslo se to a už se to nevyvíjelo. měli jsme takovej stereotypní program. Nejdříve spousta smíchu, ale pak sme se jen přehrávali v tom, kdo udělal větší chyby.

Tím jsem vlastně mířil k tomu že jsem nedávno okusil lůně jiné bohyně.
Byl to dosti zajímavej zážitek ve strašidelné boudě s rozbitým stolem a jednou skříňkou. Ale nebylo to takový...
Hmm. Jednou mi jeden chlapík co mě vzal z města Podivín k slovenským hranicím řekl: Sex mládeži. Sex není špatnej. Protože když s osobou, kterou milujete, dojdete k orgasmu, spojíte se s Universem. s bohem!
...A to jsem u té bohyně neznámé identity nepocítíl. žadný universum, jak s paní domácí.

Co s tím? Nevím. Asi by se lidi měli milovat, a cítit se pozitivně.
To je teda závěr. jenom takovou maličkou.

Z hospody se vracím.
Pod nohy si zvracím.

reflexe

Hallo, meine liebe herren und damen. školní rok mi utekl jako holub. a je hnusně. Zažil jsem spoustu speciálních chvil, ale nikdy sem si neřekl, že se nudím. To bych se radši nechal ukamenovat. Jak se v tomhle světě, plným stroječků, budovatelských a dobyvatelských her, žen, drog, a cizích lidí může někdo nudit? Já mám dneska v plánu udělat nějakou specialitku na zahradní slavnost. a taky si zakúriť. taky vám chci doporučit filmy Kevina Smithe, a hlavně jeho první film Clerks.
Za ten rok jsem viděl spoustu filmů, přečet spoustu knížek a komiksů, objevil spoustu nových míst v Praze( kajte se, vy, co chodíte jenom na petřín, letnou nebo parukářku) a spoustu nových internetových stránek. taky jsem získal spoustu novejch jizev a předmětů. Zaregistroval jsem se na facebooku( byla to chyba?). Vyzkoušel jsem mnoho nových prací. Vim co je dvojka, nebo trojka, strobo, střecha nebo plachta, nebo kabelovka( ta je nejtěžší). Zameškal jsem ve škole spoustu hodin, ať už schválně nebo ne. odřel jsem si prdel na chorvatský pláži a ochutnal Karlovačko. Seznámil jsem se se spoustou novejch lidí. A to jsem s některýma ani nechtěl. Poznal jsem novou hudbu. vydělal a utratil jsem spoustu peněz. většinou za pivo. nedávno jsem dokonce zažil pocit, jak si z večera nic nepamatujete, stalo se mi to velmi málokrát. docela zábava. založil jsem si blog. Najedl jsem se v obchodě. zdarma. Vymyslel jsem spoustu nápadů, aů. a některejch se pořád držim. Třeba dát do každé tramvaje jeden Jukebox. nebo natočit krátkej film, jak se procházim dokola kolem ludmily, a v každém jejím rohu( má jich asi padesát) někdo močí. nebo pokydat všechny účastníky demonstrace v Ústí nad labem pudingem( nerealizováno).Vytvořil jsem kult jména Dušan, a zorganizoval jsem Dušanpárty. zjistil jsem, že venkov mne táhne čím dál víc. Taky mi začli docházet nápady v psaní( jak sami vidíte). Chci vám doporučit spisovatelku Petru Soukupovou. vyfotil spoustu fotek, někdy i pěkných. prožil jsem spoustu dobrejch soulouží. S jednou ženou!
Ave

Chvíli to vypadalo že, ale nakonec to všechno dobře dopadlo, to auto ho přejelo a rozlousklo mu lebku jak lískovej oříšek, takže se ta pohřební oslava přece jenom bude konat.

To si dáme do čumáků

to bude oslava

náhlá smrt jestřába!

Jaroslava Foglara

Kdo řekl náhlá, tomu přejedu palici jako druhýmu!!

Moje letní zážitky sou zajímavý, ale chce je někdo slyšet?

JO!

nejzajímavější zážitek léta bylo setkání s Vasilem aka Lubošem aka Láďou aka V.I.Leninem

Konec

Sundej si tu blůzičku, má milá vílo

!!Vyluxuj mi vagínu, můj milý Mílo!!

Nu Kuo surm

ani nevim jak začít, život se mi hroutí pod nohama, začlo to školní fotkou, na které mám zavřený oči.

dostal sem fotoaparát. stejně je to všechno k hovnu. ten je dobrej, ale to hovno už moc ne. otřepané... okoralé... trpké na pohled... a už vůbec ne svěží!!

kdybych to používal, zvolal bych:" Pane Bože, nepoužívám to a už vůbec nezvolávám, nevyvolávam, ani nestrhávám. chybu musím najít někde jinde."

než ji najdu, připomenu si dnešní den nazvaný extrapruda(pro mě) a extraprd(pro mojí mámu), totiŽ přesně před osmnácti lety jsem se narodil,2.6., nevím jestli jsem víc svobodný nebo svázaný životem lidí kterým řikám dospělák, posléze ten starší človek(30--)ale jednu výhodu to má, víno a cigára si můžu koupit i v tescu, a ne, nebudu odveden! nevím co moje rodiče vedlo počít další uřvanej stroj na hovínka zrovna na podzim , v tak podělanou roční dobu.

kazdopádně život nekončí-najdu si práci, ženu, počne dítě,já ho zplodim, ona mě opustí a pak nejspíš zemřu, ale to bude dávno po starším človeku.

unavený, dohasínající hvězdy neska tvořej mezi sebou přímky a kreslej obrazce

az budu velkej, přestěhuju se do shelbywillu(nevim jak se píše ale chci tam...)